otjímati sě, -aju, -á ipf. (pf. otjieti sě); k otjímati
1. ot čeho oddělovat se, odpojovat se, odlučovat se: když od kosti bude sě odgimati [vařené maso] ŠtítMuz 125b; kdyžť sě pecky otgimagi ot višen [při vaření] ŠtěpMuz 27
2. z čeho, čemu zbavovat se něčeho; [nežádoucího] vyprošťovat se, vymaňovat se z něčeho: ani z boje sě vyproštijí [pohanští bohové], ani ze zlých příhod sě otgymagij BiblOl Bar 6,49 (sě vyprošťují ~Pad, se zprošťují ~Praž, je vyprostie ~Lit) se eripiunt; že se skrze ně [hříchy] odgima člověk jich účastnosti ChelčKap 29b; zlému v sobě odpierá i mrtví je a tak se odgima zlým věcem AktaBratr 1,154a
3. (čemu, komu) vzpírat se, stavět se na odpor; bez předm. zpěčovat se: Petr sě počě otgymati, nedada svých nóh vodú umývati HradUmuč 78b; an [kříž Kristův] se jako nemilostivým odpierá a odjímá VýbAkad 2/1,445 (1420); soběvolně odgimage se volání božiemu ChelčPost 64b; ktož se odgima dobrovolně a nechce se obléci v rúcho svatebnie ChelčPost 254a